Zahraniční stáž v polské Olešnici

Ve dnech 2. až 9. 6. 2017 jsme se zúčastnily výběrové stáže v polské Olešnici. Celkem jsme byly čtyři a to dvě žákyně z oboru Zdravotnický asistent a dvě žákyně z oboru Sociální činnost.

Naše cesta započala v pátek na pardubickém nádraží, odkud jsme odjížděly okolo šesté hodiny ranní. Polské hranice jsme přejely kolem osmé hodiny, kde nás čekal přestup v Miedzylesie a následně ve Wroclavi. Ve Wroclavi jsme se také poprvé setkaly s naším polským "průvodcem" a opatrovníkem, panem Rafalem Wojtczakem. Tento vysoký, sympatický pán s námi poté odjel do samotné Olešnice. V Olešnici nás  Rafal hned ze začátku odvedl do místního kulturního domu, kde pracuje a kde se tou dobou chystaly oslavy města. Všichni nás uvítali s úsměvy na tváři a byli moc ochotní. Náplní našeho víkendu byly tedy převážně oslavy města, kde jsme si dokonce vyzkoušely funkci porotkyň při jednom Českém kvízu (v Olešnici, jakožto partnerském městě Chrudimi totiž Čechy opravdu obdivují). V neděli nás Rafal zavedl dokonce do zákulisí koncertu polské pěvecké hvězdy, takže o zážitky rozhodně nebyla nouze. Celý týden jsme byly ubytovány v místním hotelu Perla. Náplní naší stáže byla ale hlavně praxe. V pondělí nás  Rafal s paní ředitelkou odvezli do středisek, kde jsme měly praxe vykonávat.  Praxe oboru Zdravotnický asistent probíhala v místním zdravotnickém středisku, kde nás uvítala vrchní sestřička Malgorzata Skaržynská a vyslala nás do chirurgické poradny. Tam jsme pracovaly pod vedením sympatické, starší sestřičky a panem doktorem Karimem Ahmadem. Pan doktor Ahmad pochází z Iráku, a byl opravdu hrozně ochotný. Mluví plynule anglicky, takže to byla pro nás velká výhoda. V chirurgické poradně jsme praktikovaly skoro celý týden, pouze jeden den jsme se dostaly i na gynekologickou poradnu a interní příjem. Praxe oboru Sociální činnost se odehrávala převážně v terénu, kdy jsme se sestřičkou dojížděly ke klientům domů a podávaly jim potřebnou péči. Moc chválíme přístup sestřiček. Polské a české zdravotnictví je hodně odlišné. Překvapilo nás, že v Polsku vůbec nemají zdravotnické školy a v Polsku se zase divili, když jsme jim vysvětlovaly, že chodíme na Střední školu zdravotnickou. Co se týče sociální péče, přišlo nám, že ta je jim mnohem bližší. Jestli se teď ptáte, jak jsme se tam vlastně celou tu dobu dorozumívaly, odpovíme vám - , , těžko“. Říká se, že polština je češtině hodně podobná, ale stále je to úplně jiný jazyk a my jsme si chvilkami připadaly jak ve španělské vesnici. Ale vždycky jsme se nějak domluvily, ať už rukama nebo nohama. Musíme konstatovat, že Poláci jsou opravdu hodně chápavý a přizpůsobivý národ. Ale na druhou stranu, mnohdy jsme se opravdu pobavily. Ve čtvrtek jsme šly na praxi naposledy a naposledy jsme se také rozloučily s našim průvodcem Rafalem. V pátek jsme odjížděly z Olešnice kolem deváté hodiny ráno. Celý pobyt hodnotíme kladně, rozhodně nám přinesl hodně zkušeností a úplně jiný pohled na zdravotnictví.

Dominika Pištinková, Nikola Málková, 3. ZA
a
Nikola Gruntorádová, Petra Novotná, 3. SC